Za dávných časů žili na hradě Templštejn dva bratři, mladí rytíři Ingram a Abel. Jejich otec, který nedávno zemřel, jim odkázal hrad stejným dílem. Ingram však byl muž chamtivý, zlý a čekal jen až nemocný a starý otec zemře, aby se mohl zmocnit celého majetku. Pod záminkou lovu vylákal svého bratra z hradu, kde ho v rokli zavraždil a jeho tělo hodil do pěnivých vod řeky Jihlavy. Tak se stal jediným vlastníkem otcova dědictví, hradu Templštejna s celým panstvím.
Blízko místa činu ho však trápily zlé noční můry. Jeho hamižnost také neznala mezí a byla stále silnější. Obklopil se tedy tlupou stejně smýšlejících kumpánů, se kterými podnikal tajně v přestrojení dlouhé loupeživé nájezdy až hluboko do kraje. Aby svou činnost co nejvíce utajili, používali pro své loupeživé tahy tajnou podzemní chodbu pod hradem. Z ní vyjížděli za lupem a zpět se pak vraceli s uloupenými poklady, které ukládali do tajného sklepení.
Aby se pojistili před prozrazením a překvapením, nesměl kromě jeho kumpánů a čeládky do hradu vstoupit žádný jiný člověk. Neměl však tento zákaz vůbec zapotřebí, protože pro jeho zlou povahu a po tajemném zmizení jeho bratra Abela se mu, tak jako tak, celý svět vyhýbal. Rytíř Ingram však byl ve věku, kdy by si měl hledat nevěstu. Nestačilo mu však pobavení z děvečkami nebo děvčaty pochybné pověsti. Byl domýšlivý a chtěl získat ženu z dobrého rodu, dobré pověsti a vychování, která by byla hodna jeho stavu. Pokoušel se takovou ženu získat, ale kdekoliv, kde se objevil jako nápadník, byl vykázán, ať přinesl dary sebecennější. Jeho zlá povaha, pověst a neurvalý vzhled každou nevěstu odradil.
Aby se pomstil za toto v jeho očích nezasloužené příkoří, unesl jednoho dne na svůj hrad dceru jednoho zemského šlechtice. Chtěl po ní, aby se tato urozená dívka stala jeho ženou a paní na Templštejně. Aby svolila, ukázal ji hrad a mnohé nahromaděné poklady, které nechal donést z podzemního úkrytu. Slíbil ji také, že se změní a bude ode dneška žít slušným životem.
Dívka však v pokladech poznala některé klenoty, které jim dříve ukradla krvelačná loupežnická tlupa. Došlo jí, že se dostala do tajného loupežnického hnízda a že jí jde o život. V nestřeženém okamžiku se Ingramovi vytrhla a utíkala pronásledována jeho kumpány. Daleko se však nedostala, jen na hradní nádvoří obklopené vysokými hradbami. Kruh pronásledovatelů se již uzavíral, když se rozhodla, že raději zemře, než by měla zůstat se svým únoscem a bezhlavě skočila do nedaleké studny.
Pád do vod temné studny ji však zachránil život. Studna byla napojena podzemní štolou na řeku Jihlavu i s podzemím pod hradem. Dívce se podařilo polozatopeným podzemím dostat do řeky, kde ji zachytil proud řeky a odplavil dále po proudu. Z řeky ji zachránil mladý rytíř Ulrich, který se vracel z daleké cesty podél řeky na svůj nedaleký hrad Rabštejn. Dívka vše co zažila, vypověděla svému otci, ke kterému ji Ulrich zavedl. Oba dlouho neváhali, sebrali vojáky i čeládku a vyrazily ztrestat loupežnickou tlupu na Templštejně. Ingram se vypravil dívku do podzemí hledat, nechal i její tělo hledat v řece. Když ji však nikde nenašel, byl si jist, že se pádem do studny dívka zabila, utopila a její tělo odnesla řeka. A tak se zlostnou náladou se šel věnovat svým zhýralým zábavám.
Jak byl překvapený, když se zanedlouho před branou hradu objevil jeho soused Ulrich s otcem unesené dívky a začali hrad dobývat. Dovtípil se, že jej musel někdo prozradit a že se dívce asi podařilo podzemím uniknout. Jeho kumpáni brzo pochopili, že je zle. S Ingramem je držel spíše strach než věrnost. Nechtěli padnout do rukou spravedlnosti a raději včas prchli tajnou chodbou z hradu. Aby je nemohl nikdo pronásledovat, tak chodbu za sebou zavalili.
Ingram brzo zjistil, že jej kumpáni opustili. S hrstkou věrných hrad bránil, ale přesile se neubránil. Když zůstal skoro sám a nebylo úniku, zamkl se ve věži, která jediná zůstala nedobyta. Než aby padl cizí rukou, sám věž zapálil a spáchal sebevraždu. Hrad zachvátil obrovský požár a dobyvatelé museli ustoupit.
Při požáru se hrad z části zřítil a vstupy do podzemí i studnu zasypal. Přes pořádné hledání v dalších letech, nebyla nalezena tajná chodba ani rytířův poklad.
Unesená dívka si vzala za muže svého zachránce Ulricha a šťastně s ním žila na jeho hradě Rabštejně až do smrti.
Temný rytíř ale stále nenalézá po smrti pokoj. Denně okolo půlnoci bloudí v blízkosti zříceniny hradu a hledá vzdychajíc vstup do podzemní chodby a cestu ke svému pokladu. Vysvobodit ho může jen dobrá duše, která najde cestu k jeho krvavému pokladu a vyzvedne jej na denní světlo.
Všechny pokusy o vyzvednutí pokladu však zůstaly neúspěšné. Když se někdo odvážně spustil do studny, zhaslo vždy v určité hloubce světlo a musel se vrátit, pokud nechtěl bloudit po tmě v podzemí. Světlo zhasínají duchové Ingramových obětí, které chrání podzemí a podklad před vyzvednutím. Až se objeví dobrá duše, která si poklad zaslouží a duše mrtvých usoudí, že Ingram již dost dlouho trpěl za své skutky, dovolí poklad nalézt. Do té doby bude temný rytíř dál bloudit kolem hradu.